"Tuš na papíře, 21,5 x 13 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1924, signováno vpravo dole RKremlička 1924.
Vystaveno a publikováno:
Metamorphoses – Proměny ženy ve výtvarném umění, S.V.U. Mánes, 2013, str. 190, 191.
Stěžejní osobnost českého moderního umění. Studoval u prof. Schwaigera na AVU v Praze. Člen Tvrdošíjných, který se ale oproti svým kolegům určovaným tvaroslovím kubismu a expresionismu odlišoval vlastní cestou. Krajiny z let 1907 - 08 jsou střízlivé a poklidné, mladé portréty z let 1909-1910 se vyznačují nádechem konzervativního akademismu a žánrové obrázky pražských typů a venkovských scén z let 1909 - 1911 vytvářené zejména v kultovních Kameničkách jsou pod vlivem staromistrovského pohledu mentora H. Schwaigera. Malířovy cestovní a inspirační pobyty vedly v letech 1910 -1914 dvakrát do Holandska, Francie a posléze do Ruska, kde se v galeriích a muzeích seznámil s klasickými mistry i trendy a metodami své profese. V roce 1915 představí obraz Děvče v bílém živůtku, které svědčí o zvládnutí techniky a vlastním názoru, jenž citlivě zakomponovává i vliv rukopisu E. Moneta. Spojil smyslové, až pudové malířské cítění s impulzy vycházejícími z francouzské malby v její spíše klasicizující linii. Vytvořil syntézu, rozvíjející se osobitě souběžně s uměním moderny. Realizoval se v krajinářství, kde si osvojil prostorovou skladbu a plošný rozvrh rytmizovaného prudkého světla, ale zejména ve figurálních kompozicích, kde linie obemykají tvar a zdůrazňují plastičnost až skulpturálnost objemů. V letech 1926 - 1927 maloval v toskánské Florencii a v krasovém pobřeží v okolí Terstu. V r. 1931 se v paláci Fénix navrženém architektem Josefem Gočárem realizuje několika olejovými plátny. Jeho dílo výstižně charakterizoval historik umění Jiří Kotalík:""Tvrdá práce, dokonalé řemeslo, celistvé vyjádření, lahodná malba. To byly zásady a vlastnosti, které někdejšího žáka Schwaigerova staromistrovství, na čas zaujatého tesknou chudobou života ve Slavíčkových Kameničkách, dovedly postupem let k pochopení logiky, svazující dílo Manetovo s úsilím fauvistů - k vlastnímu a velkorysému řádu obrazů, jež jsou dotvořenou syntézou poznání a vidění, smyslového okouzlení a citového prožitku.""
Autor viz T 1/564, TD 107, V 3/118, TB 21/495, B 6/313, NEČVU 1/406."